Několik týdnů jsem si myslela, že to není normální. Neměl jsem si myslet všechno možné?". Tajně nadržené děvky.

On sám o tom začal mluvit už dávno. Že mě velmi miluje a že si nedokáže představit, že by mě opustil. Ale jak to mohl říct? Říkal, že mu nestačím já sám. Jako manželka a partnerka ano, ale ne z hlediska sexu. Někdy chtěl víc a teď už si uvědomil, že mi do toho, co chce víc, nic není. Nikdy nechtěl, abych dělala něco proti své vůli, na to mě příliš miloval, řekl. A nikdy by mě do ničeho nenutil. Na to si mě příliš vážil. K čemu se snížil? Vyhledal prostitutku a hrál s ní roli. Přemýšlel, jestli měl říct víc. Řekl jsem, že to opravdu není potřeba. Mohl bych hádat. Po pěti letech jsme se znali opravdu dobře. Měl pravdu, že to není nic pro mě. Nikdy nešlo o mé pohlaví.

Několik týdnů jsem chodila kolem a myslela si, že to není normální. Neměl jsem si myslet všechno možné? Neměl jsem se zlobit? Uražen? Ale já ne. Jen mě napadlo, že není normální, aby se to dělo přes mou hlavu. Její manžel přece nechodí za děvkami, a pokud ano, měla by ho vyhodit ze dveří.

Zrádcem, protože o tom to přece bylo, ne? - Rozvádí se s vámi.

Musel jsem se ptát? Aby mi dal vědět, kdy se k tobě vrátí? Aby mi řekl, kdy byl? Musel jsem se ptát, jak to bylo, co dělali, jaká byla a jestli to bylo pokaždé stejné? Na nic jsem se neptal. Nic neřekla. Později mi řekla, že se toto téma několik měsíců neopakovalo. Neměl jsem chuť kontrolovat údaje o jeho bankovní nebo kreditní kartě, ani jsem neměl chuť zjišťovat, jestli mi neřekl, že si jde večer zahrát s kamarády fotbal. Protože čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc jsem si vážila jeho upřímnosti, a navíc jsem neměla pocit, že by mě podváděl. Mnohem horší by bylo, kdyby se zamiloval do někoho jiného. Byla to čistě fyzická záležitost.

Rok poté, co mi o tom řekl, jsem zjistila, že si každý týden bere odpoledne volno z práce, aby ji navštívil. Něco jsem od něj potřebovala, a když jsem mu zavolala do kanceláře, řekli mi, že je mimo práci. Šokovalo mě, že si kvůli tomu zřejmě vzal volné odpoledne, a znovu se ve mně vzedmul pocit, že ho nemůžu považovat za normálního.

Ale na naší vzájemné lásce se nic nezměnilo. Kdyby se nevydal touto cestou, z naší lásky by pravděpodobně nic nezbylo. To, že se věci mají takto, je věcí vzájemného respektu. Ale mluvit o tom s někým je něco, co se mi nechce. A někdy si také myslím, že by bylo jednodušší, kdybych to nevěděla.